Pojďme společně, za půl sekundy, jediným kliknutím a ZADARMO naplnit misky pejskům v útulcích!
Pro více info následující dva odkazy:
Pac a díky!Výsledek obrázku pro pacička

Neptun s Plutem a vytí na měsíc

15. února 2018 v 1:45 | Lee |  Vlastní tvorba
Je to asi třičtvrtě roku, co bydlím sama, bavím se s několika málo přáteli - kolegy, se kterými se vídám převážně v práci, jinak tu téměř nikoho nemám. Potřebovala jsem si to nechat projít hlavou. Rozležet a uležet dojmy, city a vzpomínky. Přetvořit svoje staré já na nové, vylepšené.

Teď už ovšem asi nastal čas, kdy mě to přestalo bavit. Staří přátelé už mi nestačí, chybí mi nové dojmy, nové city, nové vzpomínky, nějaký nová energie do života. A to byl ten důvod, proč jsem spolu se svojí fenečkou začala hledat parťáky na naše procházky.

A tady jsem našla jeho...


Nikdy jsme se neviděli, neznali jsme se. Až do minulé neděle, kdy mi napsal zprávu - odpověď na dotaz na facebookové skupince. Pár dní jsme si psali, zdálo se mi, že si rozumíme. Působil na mě chytře, zajímavě, byl sympatický... a měl psa. Ideální na socializaci a vyblbnutí mé fenečky. Navíc velkého psa, vlčáka. To ta moje mrška potřebuje.

Domluvili jsme se na společném venčení, přijede k nám, dáme pochod a pak se uvidí. Přestože jsem nebyla na rande tak pět let, nebyla jsem nijak nervózní, zaprvé jsme si rozuměli a zadruhé jsme šli venčit. Nebylo to rande, alespoň jsem se snažila to tak nebrat. On měl psa, já měla psa, šli jsme s nima ven, tudíž šlo o akt socializace psů, nikoliv rande. Jednoduché počty. No dobře, vzhledem k tomu, že jsem nad tím takhle hloubala, pravděpodobně jsem lehce nervózní byla, ale tohle mě uklidnilo.

Právě jsem dokoukala asi po milionté jeden z dílů Přátel, když jsem s překvapením na hodinách zahlédla, že za deset minut ho máme čekat na nádraží. Vyskočila jsem ze židle, čímž jsem probrala k životu i svou fenečku a do našeho bytu, jako by začal proudit nekonečný příval energie, který rozpohyboval snad vše, co jsme tam měli. V rychlosti jsem ze sebe strhla své vytahané domácí legíny a XL triko a nasoukala se do prvních kalhot, trička mé klasické velikosti S, bundy a procházkových bot. Kolem pasu jsem si omotala venčící pásek s pamlsky a taštičkou na klíče a zavolala na fenečku, které už bylo jasné, že se jde ven. K mému překvapení jsme došli na nádraži o pouhých necelých pět minut později, než bylo domluveno.

Procházka začala slibně, holky se očuchaly, neměly se sebou žádný problém a po prvních deseti minutách vlčanda moji malou mršku vyválela asi třikrát v blátě. No, stejně jsem si už dva týdny říkala, že potřebuje do sprchy. Co se vlčandina páníčka týče, nutno uznat, že na první pohled by mě asi nezaujal. Což byla pravděpodobně - jak jsem se při pozdějších konverzacích dozvěděla - nějaká jeho taktika. Taktika, jak si kolem sebe udržet pouze lidi bez předsudků. Moc jsem toho z něj neviděla, byla zima, tudíž byl zabalený v bundě, na hlavě naraženou čepici, na bradě vousy. Docela dlouhé, vypadaly, že nejsou příliš udržované, ale kdo ví, občas právě za vzhledem na způsob "nestarám se o sebe" bývají dlouhé minuty strávené před zrcadlem.

Po půlhodině plkání více méně o psech nebo o ničem, vytáhnul z batohu lahev vína. Varoval mě, že ji vezme, ale nebyla jsem si jistá, jestli jsem mu v tom věřila. Procházka pokračovala dál, s ubývajícím vínem přibývala uvolněnější nálada. Procházka, která nám normálně trvá dvě a půl hodiny pomalou chůzí, se protáhla asi na čtyři a mně docházelo, že je mi vážně sympatický...

Tak jó, vraťme se přibližně o den zpět v čase. Zajímalo mě, s kým půjdu na procházku... A tak jsem se poflakovala po facebooku, kde jsem narazila na datum jeho narození. Štír. Vodní znamení. Ačkoliv Štír a Ryby by se k sobě měli údajně hodit, nejsem zastáncem spojení dvou znamení stejného živlu. Ále zahoďme předsudky, třeba se ta znamení k sobě fakt hodí...
A pokračujeme dál ve stalkingu (né, jen jsem koukla na základní informace, opravdu nevím, jak se jmenuje jeho prababička z třetího kolene, ani v jaké ulici bydlí)... podle pár skupin, ve kterých je přidaný, to vypadá, že je sub... nemít to podezření z předchozí konverzace s ním, neřeším to, ovšem nyní mě to lehce rozladilo... Já mám přece k domině na hony daleko. Ba naopak...

Uzavřeli jsme procházkový okruh, psy jsme chytli na vodítko a zapadli do restaurace, abychom po čtyřhodinové únorové procházce kolem řeky alespoň trochu rozmrzli. Já si objednala cappuccino, on pivko a konečně jsme se mohli vzájemně prohlédnout. Buďme k sobě upřímní, já si ho moc neprohlédla. Je to Štír, s jeho pohledem nelze bojovat, takže jsem si radši pohrávala s hlavou jeho fenečky, kterou měla položenou v mém klíně. Prohlédnu si ho třeba někdy jindy, jestli bude možnost. Povídali jsme si o nás, poznávali jsme se. Já jakožto introvertní tajemná rybka jsem mu toho o sobě moc nepověděla, musel se tedy chopit slova hlavně on. Stejně v sobě měl o pivo navíc, muselo mu to zákonitě jít lépe.

Povídal mi o své práci, o svých psech a s nimi spojených problémech s bydlením, o tom, že fotí, už jen převážně na kinofilm - naštěstí, protože z batůžku vytáhnul foťák a asi dvakrát si mě cvaknul, díky bohu, že to nebyl digitál, je menší pravděpodobnost, že někdo uvidí, jak jsem po té procházce vypadala (celá ublácená, oťapaná a s červeným zmrzlým nosem).

V restauraci jsme strávili asi hodinku, než jsme se pořádně ohřáli. Mezitím začali být psi lehce nezvózní, takže jsme zaplatili a šli. Tedy, zaplatil on, na což jsem nevěděla jak reagovat, když jsme přeci šli jen nezávazně venčit, navíc za mě už dlouho nikdo nic jen tak neplatil... Takže jsem mu jen nejistě poděkovala a slíbila, že příště to bude třeba na mě.

Venku už byla tma, zbývala hodina a půl do příjezdu jeho vlaku. Šli jsme se ještě potulovat s fenečkama k řece. Došli jsme až na okraj ostrůvku, kde jsme nechali holky blbnout s klacky a sami jsme si povídali. Klepala jsem se zimou, muselo být kolem nuly, vlhkost z řeky mi zalézala pod bundu snad každou skulinkou. Všiml si toho a přitáhl mě k sobě. Zpočátku mě to zaskočilo, ale v podstatě jsem se ani nebránila. Malinko jsem měla pocit, že se to vůbec neděje, že to je jen sen. Položil mi ruku na tvář, něžně mě pohladil palcem a natočil mou hlavu nahoru, obličejem ke svému. Lehce se dotknul svými rty mých. Tělem mi projel zvláštní pocit, jako by mnou prošel náhlý proud energie... Planety Neptun a Pluto se na okamžik spojily... Možná. A nebo jsem to jen už příliš dlouho nezažila. Políbil mě, nejdřív trochu nesměle, ale když jsem se mu nebránila, přitiskl mě k sobě blíž a libal mě hlouběji. A já mu to opětovala.

Doprovodila jsem ho na nádraží, rozloučila se s vlčicí a nesměle řekla "tak ahoj" jejímu páníčkovi. Nevěděli jsme, jak se rozloučit. Bylo to zvláštní. Když mi při odchodu řekl, že si to můžeme zase někdy zopakovat a vyrazit na procházku, jen jsem se usmála a upřímně odvětila: "Tak jo..."





Ahoj, moji milí čtenáři,
doufám, že jste mi tady ještě alespoň nějací zbyli.
Doufám, že se zase vracím zpátky na blog, CHCI, ale znáte to, není to se mnou úplně lehké...

Každopádně mám na vás takovou prosbičku, mohli byste se mnou sdílet svůj názor?

Pod článkem
(a pravděpodobně i pod nějakými dalšími budoucími, ještě pořeším nějaký speciální znak, aby bylo jasně poznat, pod kterými) najdete anketku, kam můžete anonymně hodit svůj hlas, což vás stojí nejméně úsilí...
Kdo bude akčnější, může přihodit komentář, což už trošku anonymitu ztrácí, případně mi poslat svůj názor do mailu, kde to klidně můžeme i nějak víc rozeprat a popovídat si a kdo ví, co ještě. :)
lee.banda.blog@gmail.com

A nyní otázka článku:
JE MOŽNÉ VYTVOŘIT DOBŘE FUNGUJÍCÍ VZTAH MEZI DVĚMA SUBMISIVNÍMI LIDMI?

Předem děkuju za názory, odpovědi a reakce :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 15. února 2018 v 9:55 | Reagovat

Prima psaní, jsem Ryba a měla jsem Štíra. Už ho nemám. Třeba se ti ten tvůj povede,což bych ti přála. :-)

2 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 15. února 2018 v 11:00 | Reagovat

mám ráda tento blog:)

to bylo takové hezké...romantické

3 Akim Akim | E-mail | Web | 15. února 2018 v 12:12 | Reagovat

Vítej zpět, moc si mi chyběla. ;-)

Dva submisivní lidé spolu dle mého názoru mohou koexistovat, ale upřímně si myslím, že jen na určitou. Ono také záleží o jaký druh submisivity jde. Pokud se jedná o submisivitu asexuální, to znamená v případě, že jsou ony osoby spíše klidnější, duchovněji založené, tehdy to asi fungovat bude, ovšem jde-li o osoby, které se vyžívají v sexu a rádi si v otázce "podřízenosti" přijdou na své, tak to fungovat patrně nebude a když, tak jen krátkou dobu. Dva dominanti spolu, to je díky jejich temperamentu nemyslitelné, za tím vidím "Itálii" jako vyšitou, dva subísi to budou mít snadnější, přesto si myslím, že dlouhodobě to může fungovat jen pokud se časem jeden z páru chopí "dom" žezla. Ono je to těžké odhadnout, tohle je jen teorie a můj názor, v praxi to může vypadat jinak a co ty víš, klidně se může stát, že v náruči tohoto muže objevíš své dominantnější já, které se chytne otěží, případně to udělá on. Na případě Porcelánky jsme viděli, že je možné i to, že se jedinec zcela pocitově zřekne své BDSM "funkce" a z oddané sub se stala lehce náruživá vanilka, která má svůj předchozí BDSM život u zadku. Chce to prostě zkusit a uvidí se. Přeji spoustu zdaru, ono to nějak dopadne hele. :-P  :-D  :-D  :-D  :-D

4 Lee Banda Lee Banda | E-mail | Web | 15. února 2018 v 12:46 | Reagovat

[1]: Díky za názor :-) člověk by neměl dát jen na to, kdy se někdo narodil..ale občas je to fajn základ, od kterého se odrazit :-D

[2]: To mě těší, že se ti tu líbí :-)

[3]: Akimku, taky jsi mi chyběl :-D jo, dva dom by byli určitě větší problém.. :-D já se právě BDSM taky vzdala, ani jsem se k tomu nechtěla vracet, nenapadlo mě, že bych potkala někoho, kdo má k BDSM a podobným věcem nějaký vztah..no a za posledních 14 dní jsem potkala hned dva takové lidi.. :-D každopádně ačkoliv jsem s tím skončila, pořád mám spíš ty sub-sklony a představa, že bych si měla hrát na něco dominantního mě upřímně děsí :D
Ale tak kdo ví, jsou to spíš jen filozofické otázky, na BDSM jsem skoro rok ani nepomyslela, tak teď chytám nějakou úvahovou náladu :-D

5 Akim Akim | E-mail | Web | 15. února 2018 v 13:02 | Reagovat

[4]: Hmmm, no upřímně, pochopitelně tě neznám osobně, ale z toho co o tobě vím, si neumím představit, že se svého "sub já" zcela vzdáš, ale když to zvládla Porcelánka, tak je možné asi vše. Inu, z praxe víme, že erotické choutky se v rámci jedné osobnosti časem mění, člověk ztratí ty choutky, nebo si je schová třeba jen pro masturbační hrátky, ono je to taky o vlivu současného partnera, či partnerky, jednoduše, to co tě bralo s panem A tě nemusí brát z panem B. Každopádně užívej si života plnými doušky, sex a erotika je nádherná věc a já vím, že ty si jej umíš užít dosytosti, je asi jedno jakým způsobem. ;-)

Pořád mi nedovolíš spatřit tvou tvář, třeba jen na fotce? :-P  :-D  :-D  :-D

6 Lee Banda Lee Banda | E-mail | Web | 15. února 2018 v 13:36 | Reagovat

[5]: No, já jsem sub snad ve všem, jasně, mám svý názory, umím se za sebe postavit, ale když si myslím, že za to někdo stojí a že o to stojí, tak mu to dopřeju do sytosti. Proto si nemyslím, že bych v sobě mohla objevit něco dom.. spíš jsem nepočítala, že bych i pouze hypoteticky s někým BDSM kdy byla :-D a navíc jsem si nemyslela, že bych někomu ještě někdy svěřila takovou důvěru... 8-) ale to jsem zas úplně odbočila od tématu, byla to spíš úvaha, moc to konkretizujeme :-D

Pořád ne, popusť uzdu fantazii :-D

7 Akim Akim | E-mail | Web | 15. února 2018 v 14:09 | Reagovat

[6]: No otázka je, jestli budeš schopna žít na trvalo ve vanilka vztahu. Nebude ti BDSM vztah časem chybět? Rozumím tomu, že je těžké najít toho pravého navíc máš-li specifické požadavky, při své perverznosti vím, o čem mluvím, on když člověk jednou ochutná manu nebeskou, tak se mu potom ovesná kaše brzy zají. :-P  :D  :D  :D

Zlobíš, poslouchej bedlivě, omamnost zvuku svištících důtek má čarovnou moc, když nese se vzduchem dnem i nocí, bič slasti do ruda kůži zpupně potrhá a na tváři tvé kukadla zazáří v záblescích  zrcadlících se na hladině erotické rozkoše, steny a vzdechy údery počítají rychleji, než tikot hodin zdá se, když jeden pro druhého své role zhostí se. :-P  :-D  :-D  :-D

8 Lee Banda Lee Banda | E-mail | Web | 15. února 2018 v 14:14 | Reagovat

[7]: Jó, co a jestli mi něco bude chybět...kdo ví.. každopádně teď asi chci něco klidnějšího :-)  :-)

9 Akim Akim | E-mail | Web | 15. února 2018 v 14:19 | Reagovat

[8]: Asi? :-P  :D  :D  :D  :D

Každopádně ti přeji, ať se ti daří. ;-)  :-)

10 Lee Banda Lee Banda | E-mail | Web | 15. února 2018 v 14:57 | Reagovat

[9]: Znáš mě..kam vítr tam plášť a když se naskytne něco zajímavého, jdu do toho, ať je to cokoliv :-D

Díky :-) :-)

11 Akim Akim | E-mail | Web | 15. února 2018 v 15:06 | Reagovat

[10]: To ti chválím, život se má žít naplno, poznávat a vychutnávat. ;-)  :-)

Vyštrachal jsem na PC fotky tvých nožek, když mám zakázáno podívat se ti do tváře. :-P  :D  :D  :D  :D

12 Jana Jana | E-mail | Web | 15. února 2018 v 15:11 | Reagovat

Zkusím ti sem poslat s názorem mého muže. Nebo se ho zeptám. Já si neumím představit, že bych byla dlouhodobě s někým, jako jsem já. Asi souhlasím s Akimem. Na nějakou dobu to jistě fungovat bude. Jen pak začnete navzájem po sobě chtít asi tu druhou půlku.

Jsem ráda, že jsi zpět. Chyběla jsi mi :)

13 Lee Banda Lee Banda | E-mail | Web | 16. února 2018 v 20:15 | Reagovat

[11]: Jaaaj, já úplně zapomněla :D

[12]: Děkuju za názor :-) snad jsem zpět na dýl, doufám, že to zase nebyl jen jednorázový článek :-D

14 Jana Jana | E-mail | Web | 18. února 2018 v 21:19 | Reagovat

[13]: to bys jako měla vrátit se na dyl. Jak kontrola moje kamarádka- jsem na mateřské a zajímá mne všechno 🤣 obzvláště životy jiných 😊 tebe jsem vždy měla ráda.

15 Lee Banda Lee Banda | E-mail | Web | 27. února 2018 v 0:20 | Reagovat

[14]: tak já se teda pokusím :-D no a trošku s křížkem po funuse, ale gratuluju :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama