Pojďme společně, za půl sekundy, jediným kliknutím a ZADARMO naplnit misky pejskům v útulcích!
Pro více info následující dva odkazy:
Pac a díky!Výsledek obrázku pro pacička

Vlakový úlet

24. února 2017 v 9:45 | Lee |  Vlastní tvorba
Nedá se říct, že bych tím vlakem jezdila denně. Ani každý týden. Vlastně tak nanejvýš třikrát do měsíce, od půlky listopadu. Teď je únor. Pokaždé, kdykoliv jsem tímto vlakem jela, byl tu ten samý průvodčí. Zapamatovala jsem si ho už na poprvé, mladý, tak třicet let plus minus tři roky, vysoký, s vousy, které se tvářily ne zcela upraveně, ale opak byl pravděpodobně pravdou a vytvořit takový jejich "neupravený" vzhled mu muselo dávat zabrat, veselá a usměvavá tmavá očička a milé slovo a úsměv na tváři za každých okolností.


Nikdy se na mě nezapomněl usmát a prohodit něco milého, pochválit vlasy, úsměv, rychlost, za kterou jsem byla schopná najít v mé "Hermionině" kabelce jízdenku. Poslední dvě jízdy se za mnou chodil schovávat. Sedávala jsem si do kupéčka, ve kterém jsem trávila celé dvě a půl hodiny jízdy, často sama, což byl účel. Vždy jsem si otevřela notebook a do klávesnice vyťukávala smyšlené příběhy lidí, které jsem potkala cestou.

Když si ke mně poprvé sednul, nebyla jsem si jistá, co dělat. Pootevřel skleněné dveře, zeptal se, jestli si může přisednout, já mu odpověděla, že ano, a dál si překvapeně datlovala do počítače. Po pár minutách se mě zeptal, co píšu, já mu to prozradila a od té doby jsem za tu cestu nenapsala ani řádek. Propovídali jsme si spolu celý zbytek cesty, s několika krátkými přestávkami, během kterých vyběhl ven z vlaku, aby pískl na strojvedoucího, že může pokračovat v cestě. Byl to chytrý chlapík s vtipnými historkami, a neuvěřitelně milým hlasem.

Další jízdu jsem absolvovala o necelých čtrnáct dní později. To už za mnou přišel hned po přibližně patnácti minutách od startu, tedy hned po první zastávce. Byl bez přítelkyně už několik měsíců, bydlel se svou kamarádkou ze střední, se kterou se sestěhovali, když šli na vysokou, studoval ekonomku, ale pak ho studium přestalo bavit a tak se na to vykašlal. Bydlet spolu ale nepřestali.

Nyní sedím ve vlaku, před dvěma zastávkami mi orazil jízdenku, ale stále se neukázal. Trošku mě to zamrzelo, ale nakonec jsem otevřela počítač. Ještě se nestačil ani zapnout a přišel. Usadil se vedle mě a zazubil se. Překvapeně jsem se na něj usmála zpátky a zeptala se ho, co se děje. Na to jsem dostala pouze odpověď, že se na mě těšil. Když zjistil, že dnes jsem nic nestihla napsat, rozhodl se, že si přečte alespoň poslední věc, co jsem napsala. Už minule jsem ho nechala nakouknout do mých tajemství, takže proč ne. Naneštěstí mi nedošlo, že to byla povídka lehce erotičtějšího rázu, což by tolik nevadilo v případě, že by i ta předchozí věc, kterou si četl, byla rázu jiného, ale dvě erotické povídky ze dvou, nad tím se musel pozastavit.

Dočetl mou práci do konce, zavřel notebook, nechal si ho položený na klíně a pochválil mi mou práci. Prý je to vzrušující, ale že mi teď bohužel nemůže počítač vrátit. Zmateně jsem se zeptala na důvod, ale sotva jsem otázku dokončila, došlo mi to. "Vzrušilo tě to?"

"Neuvěřitelně," přiznal popravdě a podíval se na hodinky. Proběhla chvilka ticha a napětí mezi námi by se dalo krájet. "Hrozně se mi líbíš… A božsky píšeš, vzrušíš mě i smyšlenými slovy… Možná teď udělám neskutečnou koninu, ale…" odmlčel se, přiblížil se ke mně a políbil mě.

Bezmyšlenkovitě jsem mu polibek vracela a začínala po něm toužit. Tak krásně voněl, tak dokonale líbal… Odložil můj notebook na sedačku naproti a lehce mě rukou pobídnul, abych si mu sedla na klín. Mile ráda jsem to udělala a ihned jsem ucítila, jak moc jsem ho vzrušila. Mezi polibky jsem se usmála. Zajel mi dlaní pod tričko a hladil mě po nahých zádech, palcem druhé ruky se mi zaháknul o džíny a v dlani pevně svíral můj zadek. "Chci tě…" zašeptal mi do ucha.

"Já tebe taky. Ale co když někdo přijde?" došlo mi, kde právě sedíme.

"Kdo, průvodčí?" zasmál se tiše a stáhnul mi přes hlavu triko.

"Cestující," kousla jsem ho rozčileně do rtu za to, že si ze mě dělá legraci.

"Další zastávka je za dvacet minut, minulá byla před čtvrt hodinou. Všichni sedí a do zavřeného kupéčka se zataženými závěsy ti nikdo nepoleze," rozepnul mi podprsenku.

Jeho argumenty byly logické, navíc jsme seděli u dveří, takže když je někdo bude chtít otevřít, snad je včas zachytí. Navíc, když jsem mu stáhla triko, objevila jsem pod ním něco, čemu se nedalo říct ne. Postavil mě, stáhnul mi kalhoty, rychle si sundal i ty svoje a z jejich kapsy vylovil kondom - jako kdyby čekal, že dnes něco bude…

Přitáhnul si mě k sobě, odtáhnul na stranu má tanga, přidržoval mě za boky a pomalu mě posazoval na svou - na mě již připravenou - chloubu. Čím byl ve mně hlouběji, tím víc jsem mu zarývala nehty do ramen, když jsem na něj dosedla úplně, hlasitě jsem vydechla. Upozornil mě, abych byla zticha a lehkým pohybem mě pobídnul, k pohybu. Byla jsem nahoře, takže jsem si nastavila tempo a pohyb, jaký mi vyhovoval nejvíc. A zticha jsem nebyla. Ještě jednou mě upozornil, ať mlčím, a protože jsem neposlechla, pevně mi přitiskl dlaň na pusu a dva z prstů vložil do ní. Kousala jsem ho, pohrávala si jazykem s jeho prsty, on si svou druhou rukou pohrával s mými prsy a i přes to, že jsem byla nahoře já, on mě měl ve své moci. Dokázal mě ovládat jen tím, kde měl položené ruce. Najednou mě rukou položenou na mém prsu vzal za zadek, postavil se a se svým penisem stále uvnitř mě si mě opřel o vlakové okénko a udělal ve stoje ještě několik tvrdých rychlých přírazů, načež vyvrcholil. Jeho pohyby ve mně v kombinaci s drncáním vlaku mě přivedly k tak neuvěřitelnému orgasmu, že jsem i přes jeho ruční pojistku vykřikla.

Když jsem se konečně dokázala uvolnit, oblekli jsme se a on musel jít konat své pracovní povinnosti. Nezapomněl se u mě ale každou volnou chvilku objevit a před konečnou stanicí si na mě vzal telefonní číslo. Ozval se ještě ten večer a domluvili jsme si schůzku v kavárně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 24. února 2017 v 10:45 | Reagovat

Na sexu ve vlaku a vůbec na veřejnosti je něco magického. jako vždy krásně napsané. ;-)  :-)

2 Eliss Eliss | Web | 24. února 2017 v 11:21 | Reagovat

Wow, to bych chtěla jednou zažít! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama