Pojďme společně, za půl sekundy, jediným kliknutím a ZADARMO naplnit misky pejskům v útulcích!
Pro více info následující dva odkazy:
Pac a díky!Výsledek obrázku pro pacička

Věřit hipsterovi? Aneb neumím si vybírat chlapy...

28. ledna 2017 v 14:50 | Lee |  Vlastní tvorba
Už to bylo devět dní od našeho prvního rande, modřiny na mé ruce, způsobené jeho pevným stiskem při zachraňování mého života, už vybledly, i odřená kolena a pravá strana žeber se zacelila. Neviděli jsme se. Už dlouho měl zaplacený pobyt na Mallorce, kam jel na čtrnáct dní se svojí kamarádkou. Chm, kamarádkou...to jistě, podle fotek, které jsem na sociálních sítích denně objevovala, krásná štíhlá blondýnka. Na selfíčkách se k sobě tiskli, pevně ji objímal kolem pasu... No jistě, to mám z toho, že jsem se zakoukala do hipstera. Co jsem čekala?



Já si totiž umím vybírat chlapy. Třeba dneska, opět běhám jako hadr na holi okolo cyklistů, kteří se v početné skupince snad dvaceti lidí vydali na projížďku okolo naší hospody a nezapomněli se u nás zastavit. Navíc vzadu na volejbalovém hřišti je dalších osm nadšených sportovců, kteří teplé počasí pojali jako výzvu k tomu, aby se zapotili při pinkání do míče s vychlazeným pivkem vedle písku. Půllitry samozřejmě neopomíjeli pořádně pískem obalit, takže jejich umytí se stávalo naročnějším, než obvykle.

Můj skvělý kolega spal vzadu ve svém pokoji, který mu majitel hospody poskytl, aby nemusel každý den dojíždět. Proč? Údajně ho bolela hlava. No jistě, na to jsem mu možná skočila, když jsem do něj byla...když jsme spolu něco měli, ale teď? Teď jsem jen ráda, že je pryč. Ano, vážně geniální nápad, začít si něco s kolegou, už nikdy více. Po dvou měsících, od prvního polibku jsem měla týdenní dovolenou, během které stihl ojet novou brigádnici. Jakožto bezcharakterní cholerik mi to ovšem nebyl schopen říct, zpočátku se mi vyhýbal, až když jsem od jiné brigádnice zjistila, co se vlastně stalo, byl schopen se mnou pracovat. Rozšiřoval o mě nechutné lži a při jakémkoliv problému se stával násilnickým, házel věcmi, ovšem mě naštěstí vždy minul.

Takhle já si vybírám... Nejprve se zakoukám a pak se spálím. Jen nechápu, co jsem na tom cholerikovi viděla. K mému takzvanému typu mužů měl na míle daleko a byl...bože, on je tak malý! Na podpadky jsem mohla zapomenout, Daniel ho převyšoval tak možná o dvě hlavy.

Daniel...nutno uznat, že mi čas od času napsal. Nepsal mi denně, ale ob den možná. Ptal se, jak se mám, jestli se mi ještě nic nestalo. Dělal ze mě nešiku kvůli jednomu kusu utržené skály. Ale pomalu jsem se smiřovala, že na něj budu muset zapomenout. Fotky z Mallorcy mě v tom utvrzovaly.

Cyklisté mě požádali o účet. Budou platit zvlášť. S povzdechem jsem vytiskla účtenku, vzala si kalkulačku a vydala se ke skupince. Počítala jsem piva a točené kofoly posledního sportovce s pivním pupkem, když se ve dveřích objevil můj drahý kolega. Asi už se vyspal. Stál mezi futry a sledoval mě. S poděkováním jsem přijala dvoustovku, ze které spropitné dělalo pouze nějakých šest korun, uklidila jsem ji do kasírky a s dvěma posledními prázdnými půllitry se vracela za bar. Cyklisté se zvedli a šli ke svým kolům.

"Copak jsi mě nepochopila s tou kalkulačkou?" vystaroval na mě cholerik nevybíravě.

"Co máš za problém? Nikomu nevadí, že si to nacvakám do kalkulačky, lepší, než aby pět minut čekali, než to z hlavy sečtu... A aspoň je to správně, neudělám manko," obhajovala jsem se.

"Jak to vypadá? Jako když neumíš pár věcí sečíst."

"Můžeš se uklidnit? Služba ti začala před pěti hodinama a z toho jsi tři hodiny spal. Zalezl jsi, když začali chodit lidi, celý to tu za tebe odmakávám, kryju tě u šéfa... A ještě máš kecy?"

"Jestli s tím máš takový problém, tak stačí říct," syknul na mě zlostně a na čele mu naskočila žilka.

"Mám problém s tim, že tu na mě řveš," bránila jsem se a o pár kroků couvla, protože vzal do ruky půllitr. "To, že si vzadu chrápeš, je pro mě vcelku dar, aspoň tu s tebou nemusím být. Jen si ušetři ty řeči a buď mi vděčný za to, že bereš plat za něco, co dělám jen já."

"Ty tady děláš akorát problémy, v pondělí jsi udělala pět litrů manko!" obořil se na mě.

"Já? Myslím, že v pondělí jsi měl kasírku ty, ne? Co to na mě hážeš? To snad není pravda, ještě mi řekni, že jsi to takhle řekl před šéfem!" Nevěřila jsem vlastním uším. Není to poprvé, co na mě hodil nějaký průšvih, ale manko pět tisíc už je trochu moc. Navíc nechápu, jak to dokázal, musel peněženku někde nechat a někdo mu ji vybral.

"Ty hysterko, jak se to ke mně chováš?" rozkřikl se a hodil půllitrem o bar. Ten se rozletěl na tisíc střepů, několik z nich mi doletěly až k nohám. Spadla mi brada šokem a rychle jsem udělala několik kroků dál a zacouvala za bar.

Ještě pokračoval v jakémsi vzteklém nadávání a pomalu se přibližoval ke mně. Zacouvala jsem až do rohu ke kávovaru a v té chvíli si uvědomila, jaká hloupost byla se jít schovat právě tam. Byla jsem v pasti a můj cholerický ex se ke mě s nenávistí v očích přibližoval. Pomalu jsem začala sahat po páce od kávovaru, když cholerika popadla za rameno něčí ruka a strhla ho dozadu tak prudce, že zavrávoral a málem upadnul, kdyby ho ona ruka nepodepřela a neodstrčila ještě dál. Teprve až tam s velkou ránou dopadl na zem.

Zpočátku jsem si myslela, že kuchaři zezadu slyšeli hluk a přišli se podívat, co se děje. Rychle jsem se ale vzpamatovala. Můj zachránce už v té chvíli klečel u ex a pěstí ho udeřil do lícní kosti. Ten se ale nedal a strhnul Daniela (k mému překvapení vážně jeho) vedle sebe na zem a udeřil ho také. Do hospody vběhnul Gaston a začal na peroucí se dvojici štěkat. Chtěl se vrhnout svému pánovi na pomoc, ale okřikla jsem ho. Buď by také schytal ránu, nebo by někoho ošklivě pokousal.

Už začala téct krev. Konečně z kuchyně vyběhli kuchaři a šli ty dva odtrhnout. Ex nepřestával nadávat, ale za velkého úsilí jednoho z kuchařů se nechal vyvést z místnosti na vzduch. Daniel se vcelku rychle uklidnil a začal utěšovat vrčícího Gastona.

"Nestalo se ti nic?" Přiběhla jsem k němu a ubrouskem mu setřela stružku krve, která mu stékala od levého obočí. Kuchař mi podal lékárničku. Rychle jsem mu tržné rány vydezinfikovala a upozornila ho na roztržené triko.

"Ne, jsem v pohodě. To nevadí, na kusu hadru nezáleží. Ale co ty? Ty jsi celá? Co to mělo znamenat?" vzal do dlaní můj obličej a z obou stran si ho pořádně prohlédl. Hledal stopy po facce?

V rychlosti jsem mu vysvětlila, co za magora můj kolega je a co jsme spolu měli, a otevřela jsem mu colu. Trochu jsem ulila, ještě se mi šokem trochu klepaly ruce, ale to mu nevadilo. Kuchař mě poslal se posadit, udělal mi kafe a mé protesty, že musím na plac, odbyl tím, že tam zajde sám. Naštěstí tam byli pouze ti volejbalisté, kteří nebyli nároční. Právě kuchaři - a hlavně tento jeden - byli ti, kteří o všech nepravostech, které mi ex dělal a udělal, věděli a byli na mé straně.

"Jak to, že jsi tady? Měl jsi být ještě na Mallorce," ptala jsem se ho a drbala za ušima Gastona, který si svou velkou hlavu položil na můj klín.

"Chytli jsme se s Erikou. Vyhodila mě z hotelového pokoje i s kufry."

"Takže jste spolu něco měli..." potvrdil mi mou doměnku.

"Ne, jak ji na to přišla? Jen ji rozčilovalo, že mluvím pořád o tobě," usmál se a natáhnul ke mně ruku.

Lehce jsem se dotkla špičkami svých prstů jeho ruky a vyzvídala, proč se vrátil. Prý mě potřeboval vidět. Kdo vymění pobyt na Mallorce za mě?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama