Pojďme společně, za půl sekundy, jediným kliknutím a ZADARMO naplnit misky pejskům v útulcích!
Pro více info následující dva odkazy:
Pac a díky!Výsledek obrázku pro pacička

Fotili jsme spolu akty...

22. srpna 2016 v 9:26 | Lee |  Vlastní tvorba
Je to fotograf. Tedy, nedělá to na plný úvazek, spíše jen pro radost a občas si s tím vydělává, ale ráda se tím chlubím. Už proto, že tak mohu navázat na to, že jsme se tak poznali. Dovedl mě k němu kamarád, vždy mi říkal, že bych mohla být modelka, že na to mám postavu i obličej. Že jsem fotogenická. Tak dlouho do mě hučel, až jsem mu kývla na to, že se nechám někým vyfotit. Po týdnu pokukování po různých fotografech na facebooku jsem se rozhodla pro něj. Líbily se mi jeho fotky, styl focení, přijatelná cena a vlastně i jeho obličej. Nevypadal jako úchyl, jako někteří.


Jeden den mě fotil, nejprve v atelieru, potom jsme se vydali do města. Líbila jsem se mu jako modelka, vyloženě si focení mě užíval. Nakonec už mě tlačil čas, měla jsem být ještě někde jinde, a ten den jsme se rozešli. S příslibem dalšího focení, tentokrát v přírodě. Takže za týden.

Během toho týdne mi poslal některé z fotek, které jsme spolu udělaly... A musela jsem uznat, že jsem fakt asi pěkná a fotogenická. Nebo on je vážně ten nejlepší fotograf. Nebo možná od obojího něco. Po tom, co mi ty fotky poslal, jsme si psali každý den. Dva dny před druhým focením jsme spolu zašli na kafe. Byl hodný, milý, singl a něco mě na něm přitahovalo a bylo mu o šest let více než mě. Ideál. Už ten den jsem věděla, že pozítří nebude poslední den, co se vidíme. Co mě bude fotit.

Konečně přišel očekávaný den focení číslo dva. Sešli jsme se na půli cesty, na jedné cestě vedle lesa. Předpokládala jsem, že mě bude fotit v lese, ale dovedl mě jím přímo na krásnou mýtinku s hned několika studánkami a krásnými růžovými kvítky. Chvíli mě fotil tak, jak jsem přišla, u stromů, nad studánkou, ležící či sedící v kvítkách... Potom se vytasil s nádhernými bílými šaty. Na jeho návrh jsem si je oblekla. Připadala jsem si jako víla, kterou jsem vlastně měla znázorňovat. Dalších několik hodin jsme strávili focením prokládaným povídáním.

Když jsme se vraceli domů, pozval mě na druhý den k sobě, prý bude fotky vyvolávat, tak jestli se nechci podívat, jak se to dělá. Vždy mi to přišlo tak nějak zázračné, jak se na tom papíře objeví pod nějakým roztokem nebo čím vlastně fotografie. Je to kouzelné a romantické, lepší než když si fotku vytisknete doma na tiskárně. Takže jsem nemohla udělat nic jiného, než souhlasit.

Tak nějak podvědomě jsem tušila, že se mu líbím - nejen jako modelka... A tehdy se mi v hlavě zrodil ten nápad.

Byli jsme spolu v temné místnosti, já koukala na zázrak rodícího se obrázku, a po několika zrozených fotografiích jsem mu udělala ten návrh. "Nevyfotil bys se mnou akty?" Očividně (i v té tmě) jsem ho tím návrhem překvapila. Chvíli nic neříkal, což nebylo tak zcela příjemné, načež se mě zeptal, jestli jsem si jistá. Když jsem mu to potvrdila, souhlasil. Nečekali jsme dlouho a domluvili jsme se na další den.

Fotili jsme u něj v atelieru. Přišlo pár napjatých okamžiků - například když mi řekl, ať se tedy svleču, a já si přestala být tak jistá, zda-li je to dobrý nápad. Snažil se nedívat se mi mezi nožky, ale když jsem mu výhled přímo nastavila - nechtěně, podotýkám, mile mi v rozpacích řekl, že možná vidí víc, než asi chci. Otevřel nám k tomu víno. Když opadla prvotní rozpačitost, začali jsme se při tom bavit. Jako hodně. Možná tomu napomáhalo i to, že jsme v sobě měli již půlku druhé sedmičky červeného, ale užívali jsme si to.

Když jsem se ho zeptala, jestli tam má samospoušť, chvíli nechápavě koukal, ale přitakal. "Tak se pojď vyfotit se mnou," navrhla jsem. Chvíli jsem ho ukecávala, ale nakonec šel. Nejprve zůstal v oblečení, udělali jsme několik fotek, potom jsem ho začala svlékat. Nejprve triko. Vykoukly na mě jeho vypracované buchtičky, na které jsem ho přes tričko ani netipovala. Několik snímků s plnou sklenkou vína, kterou jsem témeř na jeden zátah vypila. A to mě na okamžik opilo víc, než je vhodné a já začala být ještě více přítulná. Začala jsem ho líbat na krku. Foťák každých deset vteřin scvaknul a to už líbal i on mě. Rozepínala jsem mu kalhoty. Vůbec se nebránil. Klekla jsem si před něj a stahovala mu je ke kotníkům. Zapletl mi prsty do vlasů. Před očima se mi pod jeho boxerkami tyčila jeho - nemalá - chlouba. Cvak... Podívala jsem se nahoru na něj, pomalinku jsem mu stahovala boxerky dolů, s pohledem přilepeným do jeho očí. Přiložila jsem k němu rty a čekala na souhlas. Lehce rozpačitě přikývnul. Vzala jsem ho do úst. Páni, připadal mi ještě větší, než jen na pohled. Cvak... Nenechal se ale udělat pusou. Vytáhl mě nahoru za sebou, vzal mě do náručí a pomalinku mě opatrně položil na zem. Líbal mě na krku, hýčkal mi prsa a celé tělo. Prsty mě dráždil mezi nožkami, i když více dráždit jsem už nepotřebovala.

"Vydrž," zašeptal a odběhl do vedlejšího pokoje. Já se mu mezitím rozhodla připravit překvapení na film a začala si užívat sama se sebou. Netrvalo mu to dlouho a vrátil se s kondomem. Rychle si ho nasadil, ještě si zkontroloval, jestli nepotřebuju ještě trochu vzrušovat. Zjistil, že jsem na něj připravená. Tentokrát se pohledem dožadoval svolení on. "Udělej mě," šeptla jsem a přitáhla si jeho tělo ke svému. Cvak...

Zůstala jsem u něj až do rána, kdy jsem musela do práce. Během dne jsme si psali. Bylo to trošku rozpačité, ani jeden z nás nevěděl, jestli je s tím, co se včera stalo, ten druhý v pohodě. Domluvili jsme se, že po práci za ním zajdu. Vyvolával právě včerejší fotografickou jízdu.

"Hele, to, co se stalo včera...nevadí ti to?" zeptal se mě nejistě.

"Mně ne, líbilo se mi to, co tobě?" usmála jsem se na něj ve tmě místnosti.

"Mně taky, zopakujeme si to?" zazubil se, spadla z něj tíha svědomí.

"A nezajdeme si před tím třeba na véču?" rozesmála jsem se.

"No jasně, tak počkej...zítra tě v šest vyzvednu a půjdem na večeři."

"To má být jako rande?" usmála jsem se.

Přitakal.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 22. srpna 2016 v 9:57 | Reagovat

Ty máš ale bujnou fantazii. Je to jízda. ;-)  :-)

2 Fredy Fredy | Web | 22. srpna 2016 v 10:03 | Reagovat

zajímavé :-)

3 Tereza Tereza | Web | 22. srpna 2016 v 23:09 | Reagovat

Super článek! Já jsem fotofanda, takže pro mě super čtivo :))

4 Irena Irena | Web | 23. srpna 2016 v 13:26 | Reagovat

Parádní článek, to je fotografická jízda jako víno.....

5 lee-banda lee-banda | E-mail | Web | 23. srpna 2016 v 21:05 | Reagovat

[1]: Jízda, jo? Myslíš? :-D

[2]: Tyhle komentáře mě děsně rozčilujou, vůbec nevim, co tím myslíš 8-O  :-?

[3]: Jsem moc ráda, že se líbí :-)

[4]: Díky :-)

6 Akim Akim | E-mail | Web | 24. srpna 2016 v 11:34 | Reagovat

[5]: Ano, myslím. ;-)  :-)

7 Neko M.H. Neko M.H. | E-mail | Web | 13. listopadu 2016 v 15:13 | Reagovat

Zní to napůl jako pohádka a napůl jako pravda. Hihi

Vím, že to je reálné sama jsem s několika fotografy spala. Mám aktů hromady a získala jsem tak přítele. Je to přítel skvělý máme si co říct, můžeme spolu šukat, ale vztah nevedeme. Fotografové mají totiž úžasné kouzlo. Umí na svět koukat s nadhledem. -  I když né všichni a pak to chce obezřetnost.

Schválně, stejně obecně jako je to napsané: Kolik je na tomto pravdy? Kolik toho se fakt stalo? (v procentech, aby to neztratilo své kouzlo) Hihi

8 lee-comi lee-comi | 26. ledna 2017 v 20:03 | Reagovat

Luxusní článek :-)

9 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 1. září 2017 v 14:30 | Reagovat

Nádherný článek

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama