Pojďme společně, za půl sekundy, jediným kliknutím a ZADARMO naplnit misky pejskům v útulcích!
Pro více info následující dva odkazy:
Pac a díky!Výsledek obrázku pro pacička

V korzetu...

13. ledna 2016 v 11:55 | Lee |  Vlastní tvorba
Probudila jsem se, ale netušila, kde jsem. Ležela jsem na měkké dřevěné posteli pod péřovou peřinou, nad hlavou nebesa. Rozhlédla jsem se po pokoji. Kusy masivního dřevěného nábytku byly elegantně rozestavěny po celé jeho ploše. Místo skla v okně byl nalepený plakát modrého nebe a vršků stromů. Světlo v pokoji zajišťoval velký, historicky stylizovaný lustr.


Vstala jsem, abych zjistila, kde jsem. Na sobě jsem měla bílou noční košili až ke kotníkům. Bosýma nohama jsem pomalu přesla po chladné zemi k prvním ze dvou dveří.

Vzala jsem za kliku a težké dveře otevřela. Objevila se za nimi koupelna, uprostřed které stála na čtyřech nohách krásná stará vana, toaleta taktéž nevypadala jako z dnešní doby a umyvadlo připomínalo obrovskou mořskou mušli. Nebyl ovšem čas na obdivování historických krás. Dech se mi tajil a kolena i ruce se třásly strachy.

Přiskočila jsem tedy k druhým dveřím, stiskla obrovskou chladnou kliku, zabrala vší silou, ale dveře se ani nepohnuly. Zkusila jsem to ještě několikrát, když mi to konečně došlo... Jsem tady zavřená! Za zamčenými dveřmi a...Okno!

Rychle jsem doběhla k oknu. Třeba je za plakátem opravdu sklo a já jím budu moci vylézt ven. Pěstí jsem vrazila do jedné z větví stromu, ale akorát jsem si narazila ruku. Za plakátem nebylo sklo. Ani okno. Byla tam tvrdá kamenná zeď, jako všude okolo.

Nevěděla jsem, co dělat. Stála jsem uprostřed místnosti a pomalu se točila dokola. Hledala jsem něco, co by mi poradilo, co mám dělat.

Najednou cvakl zámek u velkých dveří a dovnitř někdo vešel. Byl to muž, docela malý, ale svalnatý, chmýří na bradě měl takové nevyvinuté, a když promluvil, jeho hlásek lehce zamutoval. Ale určitě byl starší, než třicet let. Spolu s ním vešel po jeho boku i obrovský pes, kterému sliny kapaly od huby. Tiše na mě vrčel a podezřívavě mě pozoroval.

Chlapík oběma rukama před sebou svíral dámské historické šaty a balerínky. Zamknul za sebou, psa usadil do rohu a šaty i s botami odložil na postel. Teprve teď jsem viděla, jak nádherné jsou. Ale ani na to teď nebyl čas.

"Co tu dělám, pusťte mě ven!" rozkřikla jsem se na něj, ale pouze se pousmál. Pes tiše štěknul.
"Svlěč se!" rozkázal.
"Cože?!" Nevěřila jsem vlastním uším. Ani sobě, protože...kde se ve mně najednou vzalo tolik síly se nerozplakat a ještě odporovat tomu ošklivému člověku?

Přišel ke mně a pod nos mi zvednul malý, ale jistě ostrý nůž. "Svleč se!" zopakoval, sjel jemně nožem po mém krku dolů a když se s ním dostal až k dekoltu, lehce zatlačil. Vyteklo pár kapek krve. Pes vrčel už nahlas a byl připraven kdykoliv po mě vyskočit.
Svlekla jsem si tedy noční košili a s radostí zjistila, že pod ní mám stále své spodní prádlo.

"Otoč se!" vydal další příkaz.
Otočila jsem se tedy k němu zády a čekala, co udělá. Dýchala jsem jako po uběhnutí maratonu a celé tělo se mi třáslo.

Na chvilku poodešel dál, sebral šaty - nebo nějaký kus z nich, vrátil se ke mně, odepnul mi mou podprsenku, ruce i s korzetem - nyní jsem pochopila, co sebral - obtočil kolem mého těla, kus oblečení na mně nastavil tak, aby perfektně přilnul k mým ňadrům, a vzadu začal zavazovat šňůrku. Provlékal jí dírku po dírce dokud jsem neucítila jeho drobné ruce těsně nad mým zadečkem.

Přeběhl mi mráz po zádech a udělalo se mi lehce nevolno od žaludku, ale nevolnost jsem rychle potlačila, protože mi začal krutě korzet stahovat okolo trupu. S každým utažením se mi hůře a hůře dýchalo, až jsem se nezmohla na víc, než na mělké rychlé dýchání, které mi sotva došlo až do plic. Nakonec šňůrku dole zavázal - to, že mu zavázání trvalo tak dlouho, mě dovedlo k názoru, že ji sama jen tak nepovolím.

"Obleč si zbytek šatů," oznámil a stoupnul si opodál.

Poslušně jsem si s námahou přetáhla přes hlavu šaty a na hrudi je přitáhla stužkou. Zdvihla jsem oči, abych se podívala na podivného mužíčka a zjistila, co se bude dít dál.

Přešel k velkým dveřím, odemknul, sehnul se a poté mi přinesl obložený talíř se sýry, šunkou a slaninou, několik plátků chleba a džbánek s čistou vodou.

"Teď budeš moje hračka," řekl těsně před tím, než ze dveří vyšel ven na chodbu a opět mě v pokoji samotnou zamknul.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 13. ledna 2016 v 12:14 | Reagovat

;-) vrrr ...

2 Akim Akim | E-mail | Web | 13. ledna 2016 v 12:51 | Reagovat

Wau, moc krásně napsané, líbí se mi tvůj způsob vyjadřování, na ženu neobvykle věcný a psaný bez okolku, což příběhu dodává na napětí a prožitek ze čtení je dvojnásobně slastný. Bude to mít i pokračování? :-P :-D  :-)

3 lee-banda lee-banda | E-mail | Web | 13. ledna 2016 v 12:58 | Reagovat

[1]: nóóó...jako vrrr jo, ale asi bych úplně nechtěla, no :D

[2]: páni, dík, taková megapochvala :D nevim, jestli to bude mít pokračování.. můžu se zkusit zamyslet a něco vymyslet.. :D uvidím :)

4 Jana Jana | E-mail | Web | 13. ledna 2016 v 15:21 | Reagovat

[3]: To taky netvrdím :D :D Asi bych to nerozchodila "tak lehce" :D

5 Akim Akim | E-mail | Web | 13. ledna 2016 v 17:56 | Reagovat

[3]: Neblázni to si o pokračování přímo koleduje, stejně jako si neposlušná subinka koleduje o řádný výprask. Jen se zamysli, neženíruj se a pospěš si s pěkně peprným pokračováním, určitě nejsem jediný, kdo to stojí. :-P  :-D  :-D  :-D

6 lee-banda lee-banda | E-mail | Web | 13. ledna 2016 v 19:28 | Reagovat

[4]: to by bylo asi docela kupodivu, kdyby to někdo rozchodil tak lehce :D :D

[5]: S tím pospícháním bych to nepřeháněla... Ale zkusit to teda můžu... A kdyžtak to můžeš zkusit ty :D taky by ti to šlo moc dobře..

7 Akim Akim | E-mail | Web | 13. ledna 2016 v 20:27 | Reagovat

[6]: No děkuji za důvěru, což o to, já bych to třeba i prubnul, ale asi to nebude hned, teď povídky moc časově nestíhám. Ale stejně si myslím, že bys to měla zkusit hlavně ty, něco mi říká, že tě to samotnou láká. :-P  :-D  :-D  :-D

8 lee-banda lee-banda | E-mail | Web | 13. ledna 2016 v 20:30 | Reagovat

[7]: :D no...zkusím, ale taky budu potřebovat čas... je zrovna nevhodné období na dlouhé přemýšlení nad povídkami (tak celkově na přemýšlení, ale s tím se nedá nic dělat... :D )

9 Akim Akim | E-mail | Web | 13. ledna 2016 v 20:41 | Reagovat

[8]: Tak se uvidí, kdo to stihne dřív, jestli ty, nebo, já. :-P  :-D  :-D  :-D

10 lee-banda lee-banda | E-mail | Web | 13. ledna 2016 v 20:52 | Reagovat

[9]: jasan :D

11 Fredy Kruger Fredy Kruger | 14. ledna 2016 v 23:24 | Reagovat

" Probudil jsem se, vykřiknu  : kdeže ???
.... v moment ten nevím, kde vůbec já leže ??

Peřina !!
Nad hlavou nebesa !!!
... tu kdosi vykřikl :  ,, jebme  sa !!,,

Proboha !  ona mě unesla !!!"

" Tohle jsi neviděl !  wole,  se div ty !!"

" Baba mne odnáší do vířivky,
ovládána jest pudama !!"

Upadla ženština  s dudama,
když  Wencca Schoustt do ní divoce  strčil !

... a ze jizby ( úplně nahý )  pryč frčí !!

12 Fredy Kruger Fredy Kruger | 14. ledna 2016 v 23:34 | Reagovat

Rodná chýše, je na kraji v obci....
nahý chlapec tam přiběhl v noci...

" Kdeť jsi byl pitomče dnešní den celý ?
... já ve špajzu hledal tě, pod postelí ?"

" Já unesen byl ... mám podivný pocit "
( chlapec vše vypráví matce a otci )

Matka je rozčilen ! " Kdes byl, jsem zvědav !!"

Otec  je rovněž  rozčilena !!

( matka je muž  a otec je žena )

13 lee-banda lee-banda | E-mail | Web | 15. ledna 2016 v 10:25 | Reagovat

[11]: :D :D :-D super :-D a pokračování již netřeba :D

14 Akim Akim | E-mail | Web | 16. ledna 2016 v 14:22 | Reagovat

[13]: Přemýšlel jsem o tom a dospěl jsem k názoru, že už jsem vlastně podobnou povídku napsal, myšleno v tom smyslu, že děj se odehrává ve starém domě. Takže bych se nerad opakoval, z toho důvodu připojuji jen link na onu povídku. :-P  :-D  :-D

http://akasakim.blog.cz/1512/astralni-jezdec

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama