Pojďme společně, za půl sekundy, jediným kliknutím a ZADARMO naplnit misky pejskům v útulcích!
Pro více info následující dva odkazy:
Pac a díky!Výsledek obrázku pro pacička

Utéct ze svých životů?

24. září 2015 v 11:37 | Lee |  Vlastní tvorba
Bylo to tu zase. Opět přišla ta chvíle, kdy začínala tušit, že se bude muset rozhodnout. Přišla doba pláče a srdcebolů, probdělých nocí a roztřesených rukou. Ještě nic neveděla jistě, ale cítila to ve vzduchu, vycítila změnu v jeho chování a kdykoliv se podívala z okna, chtělo se jí plakat.
Nebylo to poprvé, naopak, mohlo by se zdát, že už je to zvyk.


Vzala jeho ruku do své a přitáhla si ji na stehna. Ani to s ním nehnulo, ruku jí nestiskl, nepohladnil stehno, neusmál se. Jeho teplá dlaň dnes nehřála, byla studená jako led a tvrdá jako kámen. Ani se na ni nepodíval, bez výrazu v obličeji sledoval silnici před sebou.
...
Uložila se vedle něj do postele, ale ani se k ní neotočil. Neřekl ani slovo, nepodíval se na ni, chtělo se jí křičet. Bezhlavě se rozplakat a vykřičet do celého světa svou bolest. Ale teď to nešlo, teď mohla jen tiše vzlykat a čekat, že si toho třeba všimne. Věděl to, musel vědět, že za ním zoufalá sedí schoulená v peřinách. Nezajímalo ho to.
Nevydržela to ticho, které tak bilo do uší a mučilo každičký nerv jejího těla. Začala na něj naléhat, prosila ho, ať jí to vysvětlí, ať jí poví, proč je takový. Netušila ovšem, že odpověď bude ještě horší, než obvykle. Už ji nemiluje, nic k ní necítí, nezáleží mu na ní, hnusí se mu.
Ranilo ji to. Udělalo se jí fyzicky špatně, nemohla mluvit, a i kdyby mohla, nevěděla, co říct. Hnusí se mu, to je tu poprvé... Bála se toho, co bude dál.
Dlouho to odkládal, ale nakonec to řekl. Řekl jí to do očí, jak si přála, ale potom se hned odvrátil. Rozejdeme se.

Další proud slz jí rozmlžil okolí, marně se pokoušela třesoucíma se rukama sušit tváře. V hlavě jako by jí vybuchla bomba myšlenek.
Jednou částí svého těla, srdce i duše věděla, že spokojit se s touto možností by bylo sice bolestivé, ale přesto nejjednoduší a nejracionálnější řešení celé této situace. Jejich vztah už prošel snad tisícem podobných situací, necítila se v tomto vztahu poslední dobou šťastná, byla unavená spoustou ústupků, které udělala, spoustou změn, kterými musela projít a stále procházela, jen aby byla více podle jeho představ.
Věděla, že i on se změnil. Chtěl pro ni být lepší a lepší, až se nakonec změnil tak, že se mu zhnusila. Možná pro jeho lepší já už nebyla dost dobrá... Utéct z jeho života by pro oba mohlo být osvobozující.
Jenže druhá její část se ho nechtěla vzdát. Milovala ho. Možná víc, než by měla, milovala ho tak, až jí to ubližovalo, mučilo ji to. Nemohla ho opustit, nic jiného, než on jí vlastně už ani nezbylo. Pokud nechá jejich vztah rozpadnout, nezbyde jí vůbec nic, přijde o obrovský kus sebe, o obrovský kus života. Zůstane jí akorát plný kufr a prázdné srdce.

Stočila se do klubíčka, přitiskla se k jeho tělu, tak bodavě chladnému, a prosila. Nedokázala přijmout tu bolest z jeho ztráty, nedovedla ho nechat jen tak odejít z jejího života. Jako už mnohokrát, opět padla na dno a poníženě ho prosila o další šanci, o to, aby jí neodcházel ze života...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Azhar Korsej Azhar Korsej | E-mail | Web | 24. září 2015 v 13:52 | Reagovat

Zajímavé...

2 higurashi-tym-cikady higurashi-tym-cikady | E-mail | Web | 24. září 2015 v 18:35 | Reagovat

Je podzim - pochmurná nálada doléhá na všechny.

3 lee-banda lee-banda | E-mail | Web | 24. září 2015 v 18:40 | Reagovat

[1]: dík..asi? :D :)

[2]: příště se pokusím o něco pozitivnějšího ;)

4 Jana Jana | E-mail | Web | 26. září 2015 v 13:27 | Reagovat

Mno, jsem ráda, že to nečtu v pochmurném dni :D Asi by mi to podtrhlo "depresivní" náladu :)

5 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 26. září 2015 v 20:21 | Reagovat

No jo, lidé se mění, někdy i donutí někoho se změnit...
Skvěle napsané, měla jsem z toho husinu, jak jsem to prožívala :)

6 lee-banda lee-banda | E-mail | Web | 26. září 2015 v 23:24 | Reagovat

[4]: to jsem ráda :D nerada bych ti zhoršovala náladu :)

[5]: díky :)

7 Kika Kika | E-mail | Web | 27. září 2015 v 22:00 | Reagovat

nesnáším, když si něco podobného čtu. Vždycky to ve mně evokuje tu bezmoc nad situací.

8 lee-banda lee-banda | E-mail | Web | 28. září 2015 v 16:00 | Reagovat

[7]: jsem ráda, že to dokáže něco vyevokovat :)

9 Grumpy Grumpy | Web | 1. října 2015 v 19:32 | Reagovat

Hmm... V začátku jsem se úplně našla. Akorát žádné "Rozejdeme se" nepřišlo, jenom to zůstalo viset ve vzduchu bez jakéhokoliv vysvětlení. Naštěstí to nebyl žádný dlouhodobý vztah, ale i tak to se mnou trochu hnulo :-D

10 lee-banda lee-banda | E-mail | Web | 2. října 2015 v 17:27 | Reagovat

[9]: když to visí ve vzduchu, je to taky sakra nepříjemný :/ :D

11 L Arpet L Arpet | E-mail | Web | 20. října 2015 v 13:30 | Reagovat

Podle mě člověka nepředěláš a nezměníš. :) A za druhé, láska je tím cennější, čím víc ústupků pro ni uděláš a čím víc věcí se k vůli ní vzdáš :)
To mě tak napadlo, po přečtení toho článku, jinak pěkné, smutné...

12 lee-banda lee-banda | E-mail | Web | 20. října 2015 v 14:38 | Reagovat

[11]: a právě to, ty ústupky a to, čeho se vzdáš, to tě změní...

13 L Arpet L Arpet | E-mail | Web | 20. října 2015 v 16:59 | Reagovat

Já si myslím, že můžeš člověka ovlivnit ale ne změnit... ale tak to je jen věc názoru ;)

14 lee-banda lee-banda | E-mail | Web | 20. října 2015 v 18:14 | Reagovat

[13]: to je.. ono asi i mezi ovlivněním a změněním je jen velmi tenká hranice..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama