Pojďme společně, za půl sekundy, jediným kliknutím a ZADARMO naplnit misky pejskům v útulcích!
Pro více info následující dva odkazy:
Pac a díky!Výsledek obrázku pro pacička

O chlapci, který se chtěl stát rytířem 6

6. září 2015 v 14:00 | DrethGuard |  Když píše...
Když píše...můj přítel. Usmívající se

Najednou se mu zjeví chlapec, který mu ukázal cestu, a řekne mu: "Jsi hlupák! Copak si nepamatuješ, jakou máš zbroj! Vstaň! Vstaň!"

Rytíř se probere, vidí, jak se rytíř ve zlaté zbroji vrací k jeho milé a začne těžce mluvit: "Jsi hlupák!" rytíř ve zlaté zbroji se otočí na rytíře a nevěří, co vidí a slyší! Rytíř od krve pomalu vstává, jde mu to těžko a potom pokračuje: "Jsi hlupák, že to nevidíš!" Rytíř ve zlaté zbroji se na něj vrhá, ale marně, rytíř od krve odráží všechny útoky! A znova pokračuje: "Nevidíš, že mám tu nejzářivější zbroj a ten nejostřejší meč. Rytíř ve zlaté zbroji tomu nevěří a útočí znova, ale rytíř od krve uhne a probodne rytíře ve zlaté zbroji a říká: "To tvoje zbroj je ošklivá a rezavá!" Rytíř ve zlaté zbroji zavírá očí a padá na zem. Rytíř od krve na poslední chvíli přesekne okovy své mile a padá na zem…

Rytířova milá dopadne na zem a rychle pospíchá k rytířovi od krve. Sedne si vedle něj a dá si rytířovu hlavu na hony a pláče. Rytíř stihl jen říct: "Promiň, že jsem se stal zrůdou, promiň," a zavře oči. Milá ze smutku mu vyčítá, proč to udělal, "žádnou zrůdou ses nestal," říká, ale rytíř nereaguje. Jeho milá mu říká, že ho od doby, co přišel, měla pořád na očích, ale ne, protože se jí líbil, ale protože mu nevěřila, ale pak, když viděla, jak koná dobré skutky pro její vesnici, byla šťastná. Pořád plakala a prosila ho, aby se vrátil, že se za něj provdá, opakovala, ale nic. Její slzy dopadají na rány od meče a najednou! Rytíř pomalu otevírá oči a vidí svojí milou, jak pláče. Ptá se jí, proč pláče. Ona vší radostí ho na sebe tiskne, on nic neříká, i když má bolesti od zranění. Rytířova milá si najde šaty a ošetří rytíře. Pomůže mu na nohy a spolu se vydají na cestu do vesnice. Během cesty oba nic neříkají. Rytíř vyčerpáním a milá studem, protože neví, kolik toho rytíř slyšel…

Když se dostanou do vesnice, vesničané neváhají a pomáhají jak dceři stařešiny tak rytířovi. Stařešina se to dozví a utíká co nejrychleji do vesnice. Když uvidí dceru, má slzy v očích. Dcera se slzami v očích utíká k otci a první, co chce, aby pomohli rytířovi. Otec neváhá. Po čase je rytíř opět v pořádku a při síle. Stane před stařešinou a jeho dcerou, protože si ho zavolal sám stařešina, říkajíc s úsměvem: "Dokázal jsi to, zachránil jsi mi dceru a dokázal jsi, že jsi dobrý a čestný. Ruka mojí dcery patří tobě." Dcera, ale oponuje: "Ale já se za něj neprovdám!" Otec se udiveně dívá na dceru. A chce jí domluvit, ale v tom dcera dodá: "Musí mě on chtít za ženu!" Otec, stařešina, je šťastný. Rytíř souhlasí pod podmínkou, že dcera bude chtít jeho. Všichni se v sále zasmějí a oba souhlasí…

Po krátké době se koná svatba, rytíř je nyní šťastný, jeho milá je také šťastná, protože ví, že má za muže dobrého, hodného a čestného muže. Pravého rytíře ve zlaté zbroji.

DrethGuard

Předchozí díly:
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 L Arpet L Arpet | E-mail | Web | 20. října 2015 v 13:44 | Reagovat

Pěkný příběh :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama