Pojďme společně, za půl sekundy, jediným kliknutím a ZADARMO naplnit misky pejskům v útulcích!
Pro více info následující dva odkazy:
Pac a díky!Výsledek obrázku pro pacička

O chlapci, který se chtěl stát rytířem 4

4. září 2015 v 14:00 | DrethGuard |  Když píše...
Když píše...můj přítel. Usmívající se

Stařešina se na rytíře usměje a říká: "To není tvoje vina, už odmalička je taková. Chce jenom dobro pro svoji vesnici a pro mě. Chci, abys jí dokázal, že jsi tím, kým říkáš. Vím o tobě, slyšel jsem o tobě. O rytíři, co hledá, a nemůže najít to, co hledá. Až nakonec se chtěl stát zrůdou, aby to našel."

Rytíř skloní hlavu a povídá: "Máš pravdu, stařešino, chtěl jsem se stát tím, čím jsem pohrdal, porušil jsem svůj slib kráčet po cestě dobra a ctí. Chtěl jsem zabít lidi ve svojí vesnici, ale někdo mi ukázal znova cestu, dal jsem slib, že už z ní nesejdu a ten slib neporuším!" Stařešina byl rád, že rytíř s ním mluví upřímně. A poslal rytíře do vesnice pomáhat vesničanům. Rytíř odešel do vesnice, kde začal pomáhat lidem. Rytíř vykonal spoustu dobrých činů pro vesnici, pomáhal i stařešinově dceři při obraně vesnice, ale ta se na něj ani nepodívala, ani nepoděkovala za pomoc. Rytířovi se moc líbila, ale bál se jí to říct, proto radši mlčel…

Dny, týdny plynuly, stařešina si pořád nebyl jistý, i když věděl od začátku, že rytíř je dobrý, bál se, aby se nestalo to, co v jeho vesnici. Potřeboval mít jistotu. Jednou se rytíř vracel do svojí vesnice, podívat se, zda je vše v pořádku a podívat se na chlapce, který mu ukázal znova cestu. Když se rytíř vracel do vesnice, kde pomáhal, v půli cesty ho zastavil jezdec, že prý se má vrátit rychle ke stařešinovi. Rytíř neváhal a řekl jezdci, ať mu dá koně. Jezdec poslechl a rytíř co nejrychleji jel k vesnici, až kůň nemohl. Když dojel do vesnice, sesedl z koně a omluvil se mu, že ho tak hnal a zároveň poděkoval. Rychle běžel ke stařešinovi, když byl u něj, viděl jak pláče nad kordem své dcery. Rytíř se ptal, co se stalo, kde je jeho dcera. Stařešina mu řekl, že když byl pryč, přišel rytíř ve zlaté zbroji, chtěl ruku jeho dcery, a když ho odmítl a stejně tak i jeho dcera, poslal lidi, aby jí unesli. Bude ji mít, dokud stařešina nezmění názor a nepřenechá vládu nad vesnicí jemu…

Rytíř bez váhání chtěl stařešinovu dceru zachránit, ale stařešina rytíře zastavil. Nechtěl po něm takovou oběť, protože věděl, že se nemůže rovnat tolika mužům a rytíři ve zlaté zbroji. Rytíř na tom trval a dal mu slib: "Bez tvé dcery se nevrátím, i kdyby mě to stálo život! Tvoji dceru zachráním a potrestám ty, kteří způsobili tohle tvé dceři! I když tvoji dceru zachráním a vrátím se, nebudu po ní chtít, aby se za mě provdala!" Křičel rytíř na celý sál. Stařešina viděl, že rytíře táhne síla, kterou nezastaví žádný muž ani zbraň. Poznal, že jeho síla je v lásce k jeho dceři a je ještě silnější, než si myslel. Stařešina popřál rytíři hodně štěstí a dál už ho nezdržoval. Když rytíř odešel, stařešina řekl: "Tak přece jsi našel to, co jsi doteď hledal, teď už tě nic nezastaví, teď už se zrůdou znova nestaneš!" a usmál se, protože věděl, že se vrátí i s jeho dcerou. Rytíř zatím zjistil, že rytíř ve zlaté zbroji se usadil i se svojí partou ve zřícenině hradu nedaleko vesnice. Hned tam bez váhání vyrazil…


Když už se blížil k zřícenině, začala silná bouřka. Už měl zříceninu na dohled. Viděl, že zůstala jenom věž. Rychle se k ní vydal, bylo mu jedno, že ho někdo uvidí, myslel jen na to, aby svoji milou zachránil. Už byl u věže a kolem žádná stráž, rychle vyběhl schodiště a v posledním patře svoji milou našel. Byla v potemnělé místnosti, visela připoutaná řetězy za ruce. Když ji rytíř viděl, neváhal a šel k ní. Jeho smysly byly otupené z myšlenek, zda je v pořádku. Když se dostal k ní, snažil se jí sundat pouta. V tu ránu rytíře někdo omráčil. Probudil ho křik jeho milé! Ještě otupělý po ráně do hlavy si uvědomoval, že je taky připoutaný! Když se probral, viděl svoji milou naproti němu. Místnost už nebyla potemnělá, ale krásně prosvícená. Spatřil rytíře ve zlaté zbroji a jeho lidi. Rytíř ve zlaté zbrojí říká: "Padl jsi do naší pasti hlupáku! Ji už nezachráníš! Ta je jenom moje a nikoho jiného!" Rytíř křičel ať ji pustí, ale rytíř ve zlaté zbroji se jenom smál…

DrethGuard

Předchozí/další díly:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama