Pojďme společně, za půl sekundy, jediným kliknutím a ZADARMO naplnit misky pejskům v útulcích!
Pro více info následující dva odkazy:
Pac a díky!Výsledek obrázku pro pacička

Jesus

1. září 2017 v 10:29 | Lee |  Vlastní tvorba
Seděla jsem u okna, poslouchala Linkin Park a přemýšlela, který okamžik obrátil celý můj život vzhůru nohama. To, kdy on zapomněl, že mě dřív měl rád, to, že mě seznámil s tím týpkem, který mi možná otevřel oči o pár dní dřív, než by se mi otevřely bez něj, a se kterým jsem nyní sdílela jeden byt (ne pokoj), nebo to, že jsem ho vůbec kdy poznala? Třeba to tak bylo předurčeno už od prvního okamžiku, co jsme se uviděli? Od okamžiku, kdy se naše rodiny seznámily - ještě dřív, než jsme se potkali.
 

Nikdy nic nebylo...

13. června 2017 v 9:48 | Lee |  Vlastní tvorba
"Možná, ale opravdu jenom možná, to všechno dopadne trochu jinak, než bylo původně v plánu..." S touto myšlenkou jsem nakládala do kufru svého auta peřiny, deky a nějaké ty polštáře. Nebyla jsem si pořádně zatancovat tak...tři roky. Možná dýl. Nyní jsem se konečně pustila do hurá akce se svou téměř spřízněnou dušičkou a zároveň velmi dobrým kamarádem. Začalo to nevinně: "Potřebujem vypustit. Pojedem si někam zatancovat... Na skáčko... Tuhle sobotu..."

Opilá - něčím jiným, než láskou...

7. dubna 2017 v 1:10 | Lee |  Vlastní tvorba
Milý deníčku,
vážně doufám, že mi tě nikdo nečte, protože to, co jsem píšu...za to možná zaplatím... Jak jsem už několikrát psala, není to ideální. Chová se ke mně, jako bych byla nic, samozřejmost, něco, o co doma jen zakopává... Chce, abych ho podporovala, ale sama se od něj podpory nedočkám...
 


Vlakový úlet

24. února 2017 v 9:45 | Lee |  Vlastní tvorba
Nedá se říct, že bych tím vlakem jezdila denně. Ani každý týden. Vlastně tak nanejvýš třikrát do měsíce, od půlky listopadu. Teď je únor. Pokaždé, kdykoliv jsem tímto vlakem jela, byl tu ten samý průvodčí. Zapamatovala jsem si ho už na poprvé, mladý, tak třicet let plus minus tři roky, vysoký, s vousy, které se tvářily ne zcela upraveně, ale opak byl pravděpodobně pravdou a vytvořit takový jejich "neupravený" vzhled mu muselo dávat zabrat, veselá a usměvavá tmavá očička a milé slovo a úsměv na tváři za každých okolností.

Konec cesty: hipsterské doupě, postel a on

9. února 2017 v 8:49 | Lee |  Vlastní tvorba
Choval se ke mně jako k princezně. Uběhlo už pár dní od naší první líbačky, od prvního "to je moje přítelkyně" představení, pár dní - už by se na jedné ruce spočítat nedaly, vlastně ani na dvou... Vídali jsme se ob den, občas častěji. Nosil mi čokoládky, občas nějakou kytičku, většinou takovou, co natrhal cestou přes plot na cizí zahradě, ale o to jsem si jí víc cenila. Dneska jsme měli jít s Gastonem na procházku. Čtvrt hodiny před domluveným časem už jsem byla připravená vyrazit. Dnes jsem se na něj těšila víc, než obvykle. Nevím proč.

Další články