Pojďme společně, za půl sekundy, jediným kliknutím a ZADARMO naplnit misky pejskům v útulcích!
Pro více info následující dva odkazy:
Pac a díky!Výsledek obrázku pro pacička

Nikdy nic nebylo...

13. června 2017 v 9:48 | Lee |  Vlastní tvorba
"Možná, ale opravdu jenom možná, to všechno dopadne trochu jinak, než bylo původně v plánu..." S touto myšlenkou jsem nakládala do kufru svého auta peřiny, deky a nějaké ty polštáře. Nebyla jsem si pořádně zatancovat tak...tři roky. Možná dýl. Nyní jsem se konečně pustila do hurá akce se svou téměř spřízněnou dušičkou a zároveň velmi dobrým kamarádem. Začalo to nevinně: "Potřebujem vypustit. Pojedem si někam zatancovat... Na skáčko... Tuhle sobotu..."
 

Opilá - něčím jiným, než láskou...

7. dubna 2017 v 1:10 | Lee |  Vlastní tvorba
Milý deníčku,
vážně doufám, že mi tě nikdo nečte, protože to, co jsem píšu...za to možná zaplatím... Jak jsem už několikrát psala, není to ideální. Chová se ke mně, jako bych byla nic, samozřejmost, něco, o co doma jen zakopává... Chce, abych ho podporovala, ale sama se od něj podpory nedočkám...

Vlakový úlet

24. února 2017 v 9:45 | Lee |  Vlastní tvorba
Nedá se říct, že bych tím vlakem jezdila denně. Ani každý týden. Vlastně tak nanejvýš třikrát do měsíce, od půlky listopadu. Teď je únor. Pokaždé, kdykoliv jsem tímto vlakem jela, byl tu ten samý průvodčí. Zapamatovala jsem si ho už na poprvé, mladý, tak třicet let plus minus tři roky, vysoký, s vousy, které se tvářily ne zcela upraveně, ale opak byl pravděpodobně pravdou a vytvořit takový jejich "neupravený" vzhled mu muselo dávat zabrat, veselá a usměvavá tmavá očička a milé slovo a úsměv na tváři za každých okolností.
 


Konec cesty: hipsterské doupě, postel a on

9. února 2017 v 8:49 | Lee |  Vlastní tvorba
Choval se ke mně jako k princezně. Uběhlo už pár dní od naší první líbačky, od prvního "to je moje přítelkyně" představení, pár dní - už by se na jedné ruce spočítat nedaly, vlastně ani na dvou... Vídali jsme se ob den, občas častěji. Nosil mi čokoládky, občas nějakou kytičku, většinou takovou, co natrhal cestou přes plot na cizí zahradě, ale o to jsem si jí víc cenila. Dneska jsme měli jít s Gastonem na procházku. Čtvrt hodiny před domluveným časem už jsem byla připravená vyrazit. Dnes jsem se na něj těšila víc, než obvykle. Nevím proč.

Zamilovaná do jednoho, posedlá druhým

7. února 2017 v 14:29 | Lee |  Vlastní tvorba
Vždycky tady bylo to lechtání v podbřišku, kdykoliv byl poblíž. Když jsem si pak našla přítele, začínalo to vypadat, že se toho pocitu třeba zbavím. Jenže dokud jsem ho měla téměř denně na očích, bylo to skoro ještě horší. Věděla jsem, že doma mám skvělého chlapa, ale pořád jsem chtěla jeho. On se na mě vždycky tak mile usmál, když se naše pohledy spojily. Potom přišlo několik společných akcí, na kterých jsme měli být spolu. Měli jsme spolu tančit. Tančili jsme spolu nejen "jen tak", ale i tance, které se musely nacvičit. Držela jsem se jeho pevných paží, cítila jsem jeho příjemnou vůni, jeho teplý dech. A pak to všechno skončilo.

Další články